Rozhovor s kapitánem mužského áčka Míšou Nyklem

Jambo 23. březen 2017 Muži A Přečteno 606x Sdílet

V článku se dočtete o pocitech a pohledu kapitána na právě skončenou sezónu. Nejen to, ale mnohem více se dozvíte v obsáhlé zpovědi Míši Nykla, který dokormidloval svoji posádku do klidného přístavu s názvem Záchrana.

Ahoj Míšo, jak by si zhodnotil letošní sezónu?

Hned na úvod poměrně těžká otázka. První polovina se nám moc výsledkově nevyvedla. Přesto si troufám říct, že jsme až na výjimky předváděli v rámci možností dobrý florbal a v hodně zápasech jsme byli bodům velmi blízko. Namátkou mě napadají domácí zápasy s SKV a Wizards, kdy jsme po dvou třetinách nad suverény soutěže vedli. Pohled na tabulku byl ale tristní.

Do druhé poloviny soutěže jsme se probetonovali k první výhře nad Future. Vánoční přestávka byla pro nás ve znamení posil a změně na trenérském postu. To evidentně až na první dvojutkání zafungovalo. Dokázali jsme si, že jsme schopni se měřit s každým. Díky tomu jsme splnili cíl, který jsme si dali a to byla záchrana Divize pro Athletics. Troufnu si tvrdit, že pokud bychom takto hráli od začátku sezony, pak bychom hráli lepší střed tabulky.

Paradoxně pokud se podívám na své výkony, tak v první polovině se mi dařilo víc, v druhé polovině to bylo nahoru dolů.

Sezonu ale hodnotím nakonec pozitivně a to díky její druhé polovině, kdy se nám dařilo a florbal nás všechny evidentně bavil.

Kde nastal zlom?

Jak už jsem říkal, tak zlom jednoznačně nastal v průběhu Vánoc. Vzal bych to ale postupně. Začalo to příchodem několika hráčů, ať už návratem z hostování, z jiné soupisky Athletics, nebo z předčasného florbalového důchodu. Ten pravý zlom ale pro mě nastal až se jmenováním nového trenéra – Vládi Jambora. Až s ním přišel pořádný impuls. Změnila se struktura tréninků, předzápasové rozcvičky, sestava a také systém hry. Díky tomu jsme každý šel po každém tréninku nahoru a projevilo se to již v prvním zápase s Kutnou Horou. Od té chvíle byl po každé tréninkové jednotce vidět posun a s každým bodem, který jsme získali, jsme se přibližovali záchraně.

Jako velkému srdcaři Ti nebylo lhostejné, kde se klub nachází v polovině odehrané soutěže?

Zcela určitě mi to lhostejné nebylo. A jsem si jistý, že to nebylo jedno žádnému hráči. Bohužel se toho na nás za poslední tři sezony nabalilo tolik, že bylo velmi těžké se naladit na pozitivní vlnu. Nikdo před sezonou nečekal, že budeme hrát o postup, ale přesto po pár neúspěšných zápasech na nás padla deka, které jsme se jen těžko zbavovali. O to víc si ale cením úsilí, které jsme všichni v druhé polovině sezony dali do toho, aby se soutěž pro Athletics zachránila. Zároveň bych také velmi rád poděkoval všem našim fanouškům, že na nás nezanevřeli a chodili na naše zápasy na Divizi ve velmi solidním počtu a fandili nám.

Co si říkal na vánoční posilování kádru? Nebál ses o místo?

Posilování kádru jsem samozřejmě přivítal. Obzvlášť srdeční záležitost byl pro mě návrat Ondry Kulleho. S Ondrou jsme začínali společně hrát florbal ještě v kroužku někdy před 18 lety a prošli spolu v Athletics všemi kategoriemi od mladších žáků. Za tu dobu se z nás stali myslím víc než dobří přátelé, a tak byl pro mě jeho návrat opravdovým Vánočním dárkem. Taky návrat Honzy Vacka mi udělal velkou radost, jeho hlášky a srandičky v kabině mi chyběly.

O místo jsem se tedy nebál, na kluky jsem se těšil. Přišli proto, aby pomohli k lepším výsledkům, a to se myslím povedlo.

Jak se vůbec přihodilo, že ses stal kapitánem? Sezónu si nezačínal s páskou na paži.

Upřímně řečeno jsem se ke kapitánské pásce dostal náhodou. Při zmiňované ubráněné výhře nad Future absentoval Bobo Novák. O pásku jsem se v tomhle zápase přihlásil já, v podstatě na mě zbyla. Tento zápas jsme vyhráli a jak víme, tak to byla jediná naše výhra od začátku sezóny až do Vánoc. Po nástupu Vládi Jambora ke kormidlu za mnou Vláďa před zápasem s Kutnou Horou přišel s tím, že budu kapitán a nehodlal o tom diskutovat. Zápas jsme opět vyhráli a mě už páska zůstala až do konce sezony. Rád se v legraci před kluky chlubím tím, že jsem nejúspěšnější kapitán áčka v historii – lepší bilanci zatím nikdo nemá.

Nosit kapitánskou pásku Athletics je pro mě obrovská čest a zodpovědnost zároveň. Už od žáčků jsem vždycky snil o tom, že jednou povedu áčko s páskou na ruce. Přestože k tomu došlo v podstatě náhodou, z toho mám radost a jsem na to hrdý. Athletics pro mě není jen koníček, za těch 17 let co klub existuje, se stal součástí mého života. Jsem strašně rád, že heslo „Athletics v srdci“, které jsme s Mikrem napsali na transparent před několika lety, od té doby používá klub ke své komunikaci. Není to jen fráze, Athletics je naše druhá rodina.

Nakonec si dovedl jako kapitán svoji loď do přístavu s názvem Záchrana. Konec dobrý všechno dobré?

Ze záchrany mám obrovskou radost. Dala se tu opět dohromady ta stará parta a společně jsme dokázali v podstatě nemožné. Takže ano, máš pravdu. Konec dobrý, všechno dobré. I když se všichni necháme překvapit, jak to bude příští sezonu.

Chtěl by si něco vzkázat našim mládežníkům?

Mládežníkům bych chtěl ještě jednou poděkovat za podporu na našich zápasech, že na nás nezanevřeli a chodili nás s rodiči povzbuzovat. Těm úplně nejmenším bych pak přál, ať je hlavně florbal baví. O tom by to v tomhle věku mělo být. Těm starším pak ať si váží toho, jaké mají od klubu podmínky a trenéry. Využívají toho v maximální možné míře. Ne všude jsou tak dobré podmínky a kvalifikovaní trenéři. Klobouk dolů před všemi, kteří v Athletics pracují s mládeží. Právě oni nejvíce pomáhají vytvořit tu unikání rodinnou atmosféru, která v klubu panuje. Mládež je výkladní skříní Athletics, a proto mají všichni hráči a hráčky, spolu s jejich trenéry můj hluboký obdiv. Jen tak dál, jen na Vás je, jakým směrem se celý klub bude do budoucna ubírat – o nástupce v mužském áčku tedy nemám absolutně obavy.

Athletics Praha © 2000 - 2017
team@athletics.cz
o webu